Back to MSGENEALOGIE

Významní a zajímaví členové rodiny a příbuzní (abecedně):

Lahola Leopold (1918-1968)významný slovenský režisér, dlouhodobě v emigraci. Řád T.G. Masaryka III. třídy, ČSFR 1991, in memoriam. Pro ideologicky motivovanou kampaň, rozpoutanou kvůli existencialistickému významu hry Atentát v roce 1949 odešel do Izraele, poté zakotvil v NSR, kde režíroval a psal scéře, divadelní a televizní hry. V politicky uvolněných 60. letech navštívil vlast, avšak v roce 1968 nečakaně zemřel.

"Ako mladý človek Leopold Arje Friedmann – bezpochyby veľmi nadaný, pretože už počas stredoškolských štúdií preložil výber z novohebrejskej poézie pod názvom Chamsin (1940) – namiesto realizácie svojich umeleckých zámerov (súkromné hodiny maľby u J. Mudrocha) prežil rasovú diskrimináciu a perzekúciu. Musel prerušiť štúdium na filozofickej fakulte, bol internovaný v pracovnom tábore v Novákoch, stratil všetkých svojich blízkych. Podarilo sa mu ujsť a spolu s jednotkami Čs. armádneho zboru sa zúčastnil bojov pri oslobodzovaní nášho územia (SNP). Vrátil sa ako podporučík. V redakcii (časopis Bojovník) nezostal dlho a koncom 40. rokov už patril k najrenomovanejším súčasným dramatikom. Divadlá uviedli jeho hry Bezvetrie v Zuele (1947); Štyri strany sveta (1948) a Atentát (1949). Vydavateľstvo Pravda ohlásilo súbor poviedok s názvom Sedem brán a v jednom z rozhovorov autor povedal, že pripravuje román.

Impulz k písaniu pre film u L. zrejme vyšiel zo súťaže o námet (1945); ktorej sa zúčastnil textom Zabloudil v Praze a získal čestné uznanie. Stal sa expertom na vojnové témy. Počas 4 rokov realizoval 4 projekty a vo forme scenárov rozbehol 3 ďalší. Scenáristicky (spolu s M. Fáberom) sa podieľal na titule Fr. Čápa Bílá tma (1948); spolu s W. Sentom na Bielikových Vlčích dierach (1948) a sám napísal predlohu k filmu Návrat domů (1948) režiséra Martina Friča. Ten posledný je zrejme najväčšmi jeho, pretože má rovnakú atmosféru a filozofické východiská ako súbežne písané poviedky publikované až v roku 1968 pod názvom Posledná vec. Krátkometrážna „protivojnová agitka“ Epizódka z toho istého roku protestuje proti spoločenskému tolerovaniu „nevinných“ foriem ľudskej agresivity. Použitím montážnych postupov evokuje v Laholovom režijnom stvárnení spomienku na ruskú avantgardu a v slovenskom kontexte je ojedinelá. Písal scenáre, divadelné a televízne hry, režíroval (Sladký čas Kalimagdory, koprodukcia SRN, 1968) podľa utopického románu J. Weissa Spáč ve zvěrokruhu. Tesne po jeho dokončení v Bratislave umrel.   Aj keď vo filme Sladký čas K. ide o adaptáciu, L. výklad má výrazné autobiografické črty. Príbeh človeka, ktorého biorytmus je na rozdiel od iných smrteľníkov určovaný zákonmi ekliptiky a musí sa podriadiť pôsobeniu ročných období, nie je nepodobný osudu umelca Laholu. Závratný vzostup na konci 40-tych rokov, násilné prerušenie tesne pred naplnením možností. Hrdina Jonáš nájde zimné spočinutie v oravskej drevenici u princeznej Kalimagdory a symbolicky ho na Slovensku možno našiel aj L. Našťastie sa už nedožil ďalšej ideologickej kolízie. Konsolidačná kritika si totiž tesne po premiére a príchode tankov opäť spomenula na osvedčený tón. Písala o predvádzaní karnevalových šiat na bále chudobných, o svetobežníkovi, ktorý prišiel ohurovať provinciu – poľovačka na dušu obyčajného umelca vstúpila do absurdného predposledného aktu...  Ale 90-te roky napokon predsa len priniesli katarziu v zmysle spravodlivého zhodnotenia diela tohto umelca. Dúfajme, že ide o posledné dejstvo tejto historickej tragi-frašky a že jej happyend sa dá pokladať za konečný. Jelena Paštéková (autorka je filmová historička).

 

Linka Miloš (1902-1970) – operní pěvec, Zasloužilý člen ND (1960), manžel Marie Mustanové. Vystudoval reálku, soukromou školu malování F. Engelmullera, obchodní školu a nastoupil úřednické místo v Praze. Současně studoval 1918-21 soukromě zpěv u V. Viktorina, později (1936) u A. Anceschiho v Miláně. První angažmá získal v Olomouci (1923-25). 1926 pohostinsky vystoupil v ND a byl zde angažován do 1952, kdy odešel do invalidního důchodu. Znovu působil v ND ještě v sez. 1957/58. 1960-62 byl ředitelem opery v Ústí n.L. Během svého olomouckého působení za éry šéfa opery K. Nedbala na sebe brzy upozornil ztělesněním postavy Jaga (Verdi: Otello, 1924). Dosavadní krátkodobé pěvecké školení mu neumožnilo rozvinout hlasové předpoklady: jeho mohutný baryton se vyznačoval silou a svěžestí. Divadelní provoz v Olomouci mu ukládal studovat a zpívat velké dramatické úkoly (Holanďan, 1925, Wagner: Bludný Holanďan, 1925, Kníže Šujskij, Dvořák: Dimitrij, 1925, Kienzl: Evangelista,1926). V úlohách Jaga, Barona Scarpii (Puccini: Tosca) a Lamingera (Kovařovic: Psohlavci) hostoval v ND. Do ND byl přijat pro obor hrdinného barytonu v němž zpočátku alternoval s V. Novákem. Šéf opery O. Ostrčil však záhy postřehl, že velké úkoly by mohly ohrozit další L. hlasový vývoj a začal mu přidělovat menší role, zejm. z české tvorby, na nichž mohl postupně rozvíjet své pěvecké vlohy i herecký talent (Mícha, Smetana: Prodaná nevěsta; Budivoj, týž: Dalibor; Radovan, týž: Libuše). Teprve úloha Knížete Šujského prokázala, že L. hlas je nejen zvukově průbojný a nosný, ale získává i na výrazové tvárnosti a rozmanitosti. Už v Olomouci, a potom i v ND, se L. zaměřoval na interpretaci různých typů intrikánů, které zůstaly na dlouho spojeny s jeho osobitou interpretací. Pěvecké školení v Itálii (1936) mu napomohlo zlepšit hlasovou techniku a rozšířit tónový rozsah směrem k sytým hloubkám. L. vytvořil (i po 1945) ještě řadu velkých dramatických i lyrických rolí barytonového oboru (Čajkovského Oněgin). Ve 20. a 30. letech byl častým hostem mimopražských i zahraničních operních divadel. Vystupoval ve Východočeském divadle, v SD Brno, SND Bratislava, v Olomouci, ve Španělsku, v Bulharsku, v Itálii, v Jugoslávii a v SSSR. Stal se též vyhledávaným pěveckým pedagogem.

 

 

  Cpt. Molders

Mikolášek Antonín (1906-1940) kpt. – pilot francouzské L’armée de l’air, Groupe de Chasse II/3, 3. escadrille, kde působil patrně od 1.12. 1939. Jeho letka byla v březnu 1940 přezbrojena na nejmodernější francouzské stíhací letouny Dewoitine 520. Dne 2.4.1940, ještě v dobách tzv. podivné války získal pro československé barvy první potvrzený sestřel (Ju – 87 Stuka). Štěstí ho opustilo dne 25.5.1940, kdy při pronásledování nepřítele u Remigny (Arras) byl sestřelen trojicí Messerschmittů Bf-109E, vedenými zřejmě stíhacím esem Luftwaffe Cpt. Williamem Moldersem. Pravděpodobně uhořel v troskách svého letounu č.211. Je pohřben na vojenském čs. hřbitově La Targette. Jeho peruť byla třetí nejúspěšnější (ze 16) v počtu zaznamenaných sestřelů. První místo náleží "elitní" I/5 s našimi legendárními letci kpt. Aloisem Vašátkem a gen. Františkem Peřinou. Celkem 58 čs. stíhačů zaznamenalo sestřel nepřátelského letounu, Mikolášek se řadí na 24. místo (1. Vašátko, 2. Peřina, 3.Cukr z GC II/3) se 2 sestřely.

 

Mikolášek Jan (1887-1973) úř. zk. znalec – (nevlastní strýc výše zmíněného) známý český léčitel. Pocházel z rodiny zahradníka (děd působil jako zahradník u jistého hraběte) a tudíž k bylinkám měl vztah již od dětství. Později se odborně vzdělával v oboru, mj. u vídeňského profesora, avšak jeho schopnost léčit, vnímal jako "dar od Boha". Davy lidí trpělivě čekávaly na vyšetření před jeho domem v Jenštejně u Prahy. Mezi jeho klientelu patřila např. rodina továrníka Ringhoffera, nebo prezident Zápotocký a množství „celebrit“ kulturního českého života. Proslýchá se, že vzorek moči mu poslal i anglický král. Právě Zápotockého údajně zachránil před amputací nohy a stal se tedy jeho chráněncem. Po jeho smrti byl však odsouzen kvůli údajným daňovým podvodům (vykonstruováno), k odnětí majetku a ke ztrátě občanských práv a svobod. Ačkoli ho mnozí považují za šarlatána, prokazatelně dokázal vyléčit tisíce osob s rozličnými zdravotními problémy. Bohužel, často byl schopen přesně odhadnout i hodinu úmrtí, nebylo-li již nemocnému pomoci. Více - viz kniha „Vzpomínky přírodního léčitele“. Extenzivní a zajímavý článek od kronikáře Jenštejna - pana Kovandy: http://www.jenstejn.cz/jan_mikolasek.htm

 

 

Němeček František Xaver (1766-1849) a rod Němečků-varhaníků ze Sadské
český filozof, pedagog, literární kritik a hudební spisovatel, profesor univerzity v Praze a ve Vídni. Autor prvního knižně vydaného životopisu W.A.Mozarta (1798). Po absolvování pražské univerzity působil jako gymnaziální profesor v Plzni a od 1792 v Praze (doktor filozofie 1800). V l. 1802–20 přednášel (po K.J. Seibtovi) jako řádný profesor na UK teoretickou a praktickou filozofii (logiku, psychologii, metafyziku, přirozenou teologii), a to podle učebnic J.G.H. Febera. Samostatněji zpracoval přednášky z filozofické antropologie (J. Král). Působil rovněž jako knižní cenzor a literární kritik. Stal se také ředitelem pražského ústavu pro hluchoněmé. V r. 1787 se spřátelil s W. A. Mozartem a učil jeho syna Karla. Napsal první Mozartovu biografii Leben des k. k. Capellmeisters Wolfgang Gottlieb Mozart, nach Originalquellen (1798, 2. vyd. 1808).

Rod: zajímavý a starý rod sídlící v Sadské od 1597, který se rozdrobil na několik větví. Členové rodu zastávali nejrůznější veřejné funkce. Varhaník Jiří Němeček (1689-1763).

 

Petr Karel Ontl (1942-1993) - Petr Karel Ontl was born into a Bohemian-American family in Prague, Czechoslovakia, in 1942, and emigrated to the USA in 1949. A certified foreign language teacher, he has worked in the fields of  teaching, photography, care for the elderly, and translation. He has been a Theravada Buddhist for the past twenty years and is affiliated with the Bhavana Society in High View, West Virginia. Překlad: P.K.O. se narodil do česko-americké rodiny v Praze, do USA emigrovali v roce 1949. Pracoval jako kvalifikovaný lektor cizích jazyků (asi tří), dále jako fotograf, pečovatel o starší osoby a jako překladatel. Posledních 20 let se zabýval budhismem. Viz: "monkeypots" (opice a láhev).

 

Půlpitel Vojtěch (1907-1992) - expert na mlýnská zařízení, technolog ČKD Blansko. Během svého života projektoval mlýnská zařízení v 72 mlýnech po celém Československu, i na Podkarpatské Rusi. Nebyla to jen ČSR, ale i Srbsko, Hercegovina, Bulharsko, Rumunsko, Polsko, Pobaltí, ale i Maďarsko a Brazílie. Spolupracoval s Technickým muzeem v Brně, byl i hlavním projektantem technologie expozice mlynářské techniky ve vodním velkomlýně u Slupi u Znojma, expozice, která je v mlynářském oboru svým pojetím a náplní nejlepší ve střední Evropě.


Schejbal Josef (1898-1957), Šejbál Jozséf – úspěšný žokej působící v Maďarsku a ve Vídni, na vrcholu byl před r. 1947, měl stříbrný věnec s tisíci lístky a na každém vyryto jméno dostihu, který vyhrál. Jak mu věk přidával vrásky, přirozeně se mu již tolik nedařilo a to byl důvod proč r. 1957 ve Vídni spáchal sebevraždu.

Škarvan František, JUDr. (1910-1992), Osobní tajemník prezidentů T.G.Masaryka, E.Beneše, E.Háchy. Synodní kurátor.

 

Další příbuzní:

Škarvan Josef (1867-1933) - Ředitel Zemské banky

Půlpitel Jan (1868-1939), JUDr. - Ministerský rada v Praze.

Mazaný Jan ze Slavětína - Purkrabí na Strakonicích 1640-1644.

Vávra Jan (1718-1789) - Neveklovský primas.

Keřský Ondřej z Římovic a Paběnic (+1441) - hejtman sirotčího vojska v bitvě u Lipan 1434, účastník Čáslavského zemského sněmu 1440

Přibyl Antonín Karel (1808-1890) - Zemský úředník a hejtman jindřichohradeckého okresu.

Voskovec Jiří (1905-1981) - Společný předek (Ondřej Němeček - Sadská).

Pinkas Adolf Maria (1800-1865) - Český politik, radikál, účastník revoluce v letech 1848 - 1849. Autor petice Svatováclavského výboru, odevzdané českou deputací císaři 19.3.1848. Od roku 1861 zemský poslanec. Společný předek (Ondřej Němeček - pravděpodobně).

rodina Židlických (Karel), továrníků a podnikatelů z Karlína - Snad Karel spoluzakladatel továrny Kolben a Daněk ve Vysočanech. Někomu z této větve patřil na čas Trojský zámek v Praze.

Krása František, Došel Josef (1892-1920), Michek Antonín (1895), Homolka Jan (1876)  - Legionáři.

zpět na hlavní stránku

Zdroje: ročenka ND 1926-27, Českoslovenští letci ve Francii 1939-40, Jan Váňa, kvalifikační listina Antonína Mikoláška, VHA Praha, soupisy duší Neveklov 1784, Soka Benešov.